Erasmus+ v roce 2026: jak program mění studium i kariéru mladých Evropanů

Co je program Erasmus+ v roce 2026

Program Erasmus+ zůstává i v roce 2026 jednou z nejvýznamnějších iniciativ Evropské unie v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu. Jde o program financovaný Evropskou unií, jehož hlavním cílem je podporovat mobilitu a spolupráci mezi jednotlivci i organizacemi napříč evropskými zeměmi, ale i mimo hranice Evropy. Erasmus+ se za dobu své existence vyvinul z původního programu zaměřeného převážně na výměnné pobyty vysokoškolských studentů do komplexního nástroje, který zahrnuje prakticky všechny úrovně vzdělávání – od mateřských škol přes základní a střední vzdělávání, odborné vzdělávání a přípravu, vysokoškolské studium až po vzdělávání dospělých a neformální vzdělávání mládeže.

V roce 2026 program pokračuje v rámci aktuálního sedmiletého finančního cyklu Evropské unie, který byl zahájen v roce 2021 a potrvá do roku 2027. Rozpočet programu patří k nejvyšším v historii Erasmu a umožňuje každoročně vycestovat, studovat, absolvovat stáž nebo se zapojit do projektu spolupráce statisícům lidí z celé Evropy. Erasmus+ přitom neslouží pouze studentům – program je otevřený i učitelům, školitelům, pracovníkům s mládeží, sportovním trenérům a organizacím, které chtějí rozvíjet mezinárodní spolupráci a sdílet příklady dobré praxe.

Podstatou programu je myšlenka, že vzdělávání a mobilita mají zásadní význam pro osobní i profesní rozvoj jednotlivce a zároveň přispívají k posilování evropské identity a soudržnosti. Erasmus+ v roce 2026 klade velký důraz na digitální transformaci, ekologickou udržitelnost a inkluzi, tedy na to, aby se do programu mohli zapojit i lidé s omezenými příležitostmi, ať už z ekonomických, sociálních nebo zdravotních důvodů. Právě inkluzivita patří mezi klíčové priority, které Evropská komise v posledních letech výrazně akcentuje.

Program je rozdělen do několika hlavních akcí, mezi něž patří mobilita jednotlivců za účelem vzdělávání, spolupráce mezi organizacemi a institucemi a podpora tvorby politik v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu. V praxi to znamená, že student může vyjet na semestr studia do zahraniční univerzity, čerstvý absolvent může absolvovat pracovní stáž v zahraniční firmě, učitel se může zúčastnit odborného školení v jiné evropské zemi a mládežnická organizace může realizovat mezinárodní projekt zaměřený na rozvoj kompetencí mladých lidí.

Nedílnou součástí Erasmu+ je také podpora sportu, byť v menším měřítku než vzdělávací a mládežnické aktivity. Program financuje projekty zaměřené na podporu fyzické aktivity, boj proti dopingu, násilí a diskriminaci ve sportu i na posilování dobrovolnictví v této oblasti.

V roce 2026 tak Erasmus+ představuje mnohem více než jen výměnný program – je to komplexní nástroj evropské vzdělávací politiky, který propojuje miliony lidí, institucí a organizací a přispívá k budování otevřenější, vzdělanější a soudržnější Evropy.

Historie a vývoj programu od roku 1987

Kořeny dnešního Erasmus+ sahají až do roku 1987, kdy Evropské společenství spustilo program Erasmus, jehož název odkazoval na renesančního filozofa Erasma Rotterdamského, muže, který během svého života procestoval velkou část Evropy a čerpal ze setkávání s různými myšlenkovými proudy a kulturami. Tehdejší program byl zaměřen výhradně na vysokoškolské studenty a umožňoval jim strávit část studia na univerzitě v jiné členské zemi. V prvním roce fungování se ho zúčastnilo jen několik tisíc studentů z hrstky zemí, přesto se ukázalo, že poptávka po mezinárodní zkušenosti je mnohem větší, než se původně předpokládalo.

V devadesátých letech přišlo rozšíření spolupráce i mimo oblast vysokoškolského vzdělávání. Postupně vznikaly další dílčí programy, mezi něž patřily Comenius zaměřený na školní vzdělávání, Leonardo da Vinci podporující odborné vzdělávání a přípravu, či Grundtvig určený vzdělávání dospělých. Souběžně se rozvíjel také program Mládež v akci, který se soustředil na neformální vzdělávání a podporu aktivit mladých lidí mimo tradiční školní systém. Tato roztříštěnost sice umožňovala cílenou podporu jednotlivých oblastí, zároveň však komplikovala administrativu a orientaci žadatelů v nabídce možností.

Zásadní změna přišla v roce 2014, kdy Evropská unie sloučila dosavadní samostatné programy do jednotného rámce nazvaného Erasmus+. Cílem tohoto kroku bylo zjednodušit přístup k financování, sjednotit pravidla a umožnit synergie mezi oblastmi vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a od té doby i sportu. Program tak přestal být určen pouze studentům vysokých škol a otevřel se mnohem širšímu spektru účastníků, včetně žáků základních a středních škol, učňů, pedagogů, pracovníků s mládeží, dobrovolníků i sportovních organizací.

Následující víceleté finanční rámce přinesly postupné navyšování rozpočtu i rozšiřování cílových skupin. Program se stále více otevíral mezinárodní spolupráci se zeměmi mimo Evropskou unii, posílil důraz na inkluzi a rovné příležitosti pro znevýhodněné účastníky a reagoval na digitální transformaci společnosti zaváděním prvků online vzdělávání a virtuální mobility. V aktuálním programovém období, které běží od roku 2021 do roku 2027, disponuje Erasmus+ dosud nejvyšším rozpočtem ve své historii a nadále se profiluje jako klíčový nástroj evropské vzdělávací politiky.

K roku 2026 tak program funguje již téměř čtyři desetiletí a za tuto dobu jím prošly miliony účastníků napříč generacemi. Z původně úzce zaměřeného studentského programu se stal komplexní nástroj podporující celoživotní učení, občanskou angažovanost a evropskou soudržnost, který nadále reaguje na měnící se potřeby společnosti a trhu práce.

Klíčové oblasti podpory vzdělávání a mládeže

Program Erasmus+ v roce 2026 pokrývá celou řadu oblastí, které se navzájem prolínají a společně vytvářejí ucelený systém podpory vzdělávání a rozvoje mladých lidí napříč Evropou. Jednou z nejvýznamnějších oblastí zůstává podpora mobility studentů a pracovníků ve vzdělávání, díky níž mohou žáci, studenti, učitelé i lektoři vycestovat do zahraničí a načerpat zkušenosti, které by ve svém domovském prostředí jen těžko získali. Tato mobilita se netýká jen vysokoškolských studentů, ale i žáků odborných škol, učňů a osob v dalším vzdělávání, kteří díky programu mohou absolvovat stáže a praxe v zahraničních firmách či institucích.

Další klíčovou oblastí je spolupráce mezi vzdělávacími institucemi a organizacemi napříč členskými i partnerskými zeměmi. Erasmus+ podporuje vznik strategických partnerství, díky nimž školy, univerzity, neziskové organizace a firmy společně vyvíjejí nové vzdělávací materiály, metodiky výuky nebo digitální nástroje. Tato spolupráce často vede k modernizaci výukových postupů a k přenosu inovativních přístupů mezi zeměmi s odlišnou vzdělávací tradicí.

Program se rovněž intenzivně věnuje oblasti mládeže a neformálního vzdělávání. Podporuje mládežnické výměny, dobrovolnické aktivity a projekty zaměřené na rozvoj občanských kompetencí, mediální gramotnosti a kritického myšlení u mladých lidí. Cílem je posílit jejich aktivní zapojení do společenského a demokratického života a zároveň jim pomoci lépe porozumět evropským hodnotám a kulturní rozmanitosti.

Nezanedbatelnou součástí je také podpora sportu, konkrétně neziskových sportovních organizací a projektů zaměřených na podporu fair play, inkluze a zdravého životního stylu. I když finanční objem této oblasti je ve srovnání se vzděláváním menší, její význam spočívá v propojení sportovních aktivit s výchovnými a sociálními cíli programu.

Erasmus+ v roce 2026 klade velký důraz i na digitální transformaci vzdělávání. Podporuje rozvoj digitálních dovedností u studentů i pedagogů, zavádění moderních technologií do výuky a tvorbu online vzdělávacích platforem, které usnadňují přístup ke vzdělání i lidem, kteří se z různých důvodů nemohou účastnit prezenční mobility. Souběžně program podporuje inkluzi a rovné příležitosti, přičemž se zaměřuje na osoby s omezenými příležitostmi, ať už jde o zdravotní znevýhodnění, sociální bariéry nebo geografickou izolaci.

Poslední, ale neméně důležitou oblastí je podpora zelených a udržitelných projektů ve vzdělávání. Erasmus+ motivuje instituce k tomu, aby do svých aktivit zapojovaly témata ochrany životního prostředí, udržitelného rozvoje a odpovědného chování vůči planetě, a to jak prostřednictvím konkrétních projektů, tak formou omezování ekologické stopy samotné mobility, například preferováním ekologičtějších způsobů dopravy při zahraničních pobytech.

Mobility studentů mezi evropskými univerzitami

Mobilita studentů mezi evropskými univerzitami zůstává v roce 2026 jedním z nejvýraznějších pilířů programu Erasmus+, který Evropská unie financuje s cílem podpořit vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport napříč celým kontinentem. Studenti vysokých škol z České republiky se i letos mohou vydat na zahraniční pobyt do desítek zemí zapojených do programu, a to jak v rámci klasického semestrálního nebo ročního studia, tak formou kratších intenzivních kurzů či praktických stáží. Erasmus+ tak dlouhodobě funguje jako nástroj, který umožňuje mladým lidem získat zkušenosti mimo domovskou univerzitu, poznat jiný vzdělávací systém a zlepšit si jazykové dovednosti, což se v konečném důsledku promítá i do jejich budoucí zaměstnatelnosti na evropském trhu práce.

Princip mobility je poměrně jednoduchý – student, který splňuje podmínky své domovské univerzity, se přihlásí do výběrového řízení a po jeho úspěšném absolvování odjíždí studovat na partnerskou instituci v zahraničí. Tato spolupráce mezi univerzitami je zajištěna prostřednictvím meziuniverzitních smluv, které stanovují počet dostupných míst, délku pobytu i obory, jichž se výměna týká. Díky tomu si student po návratu může nechat uznat absolvované předměty a nedochází tak ke ztrátě akademického roku. Finanční podpora z fondů Evropské unie pokrývá část nákladů spojených s ubytováním, cestováním a běžným životem v zahraničí, což mobilitu zpřístupňuje i studentům, kteří by si dražší studijní pobyt jinak nemohli dovolit.

V posledních letech se kromě tradičních fyzických pobytů stále více prosazuje i takzvaná smíšená mobilita, která kombinuje krátkodobý pobyt v zahraničí s online výukou. Tento model umožňuje zapojit se do mezinárodní spolupráce i těm studentům, kteří mají rodinné či pracovní závazky bránící dlouhodobému odjezdu. Zároveň se rozšiřuje síť takzvaných evropských univerzit, tedy aliancí několika vysokých škol z různých členských zemí, které mezi sebou úzce spolupracují na společných studijních programech a usnadňují tak studentům pohyb mezi jednotlivými institucemi bez zbytečné administrativní zátěže.

Význam mobility studentů přesahuje pouhé akademické vzdělávání. Program klade důraz i na rozvoj mezikulturního porozumění, jazykových kompetencí a osobnostní zralosti mladých lidí, kteří se učí samostatnosti v novém prostředí. Evropská unie tímto způsobem dlouhodobě buduje pocit sounáležitosti mezi mladou generací napříč členskými státy a podporuje myšlenku propojené Evropy, kde hranice nejsou překážkou pro vzdělávání ani profesní růst. Pro rok 2026 zůstává mobilita studentů klíčovou prioritou programu Erasmus+, přičemž univerzity nadále rozšiřují nabídku partnerských institucí a zjednodušují proces uznávání kreditů, aby byl přechod mezi jednotlivými vzdělávacími systémy co nejplynulejší.

Odborné vzdělávání a stáže pro učně

V roce 2026 patří odborné vzdělávání a stáže pro učně mezi klíčové oblasti, kterým program Erasmus+ věnuje mimořádnou pozornost. Zatímco se veřejnost stále nejčastěji domnívá, že jde výhradně o program pro vysokoškolské studenty vyjíždějící na semestr do zahraničí, realita je mnohem širší. Učni, žáci středních odborných škol a čerství absolventi učebních oborů mají díky Erasmus+ možnost vycestovat do jiné evropské země a získat tam praktickou zkušenost, kterou by doma jen těžko sehnali. Tato forma mobility se odborně označuje jako VET mobilita, tedy mobilita v oblasti odborného vzdělávání a přípravy (Vocational Education and Training), a v posledních letech si získává stále větší oblíbenost mezi řemeslnými obory, technickými školami i učilišti zaměřenými na gastronomii, stavebnictví, elektrotechniku nebo zdravotnické asistentské profese.

Podstatou těchto stáží je, že žák nebo učeň odjíždí na pracovní pobyt do zahraniční firmy, dílny, hotelu, zemědělského podniku nebo jiné organizace, kde po dobu několika týdnů až měsíců získává praktické dovednosti přímo v provozu. Typická délka pobytu se pohybuje mezi dvěma týdny a třemi měsíci, přičemž v některých případech je možné vyjet i na delší, tzv. dlouhodobou mobilitu, která trvá až rok. Právě dlouhodobé stáže jsou v roce 2026 podporovány s ještě větším důrazem, protože Evropská unie chce motivovat mladé lidi k tomu, aby si zahraniční zkušenost skutečně užili a plně se zapojili do místního pracovního i společenského prostředí, nikoli jen absolvovali krátkou exkurzi.

Finanční podpora z programu Erasmus+ pokrývá nejen cestovní náklady, ale také ubytování, stravu a v mnoha případech i jazykovou přípravu před odjezdem, což je pro učně z méně finančně zajištěných rodin klíčové. Bez tohoto grantu by si řada z nich zahraniční stáž nemohla dovolit, a program tak výrazně přispívá ke snižování nerovností v přístupu ke vzdělávání a kariérnímu rozvoji. Škola nebo učiliště, které mobilitu organizuje, zajišťuje zprostředkující partnerskou organizaci v cílové zemi, dohlíží na kvalitu praxe a po návratu žáka hodnotí, jaké dovednosti si osvojil.

Přínos takové zkušenosti je patrný nejen v odborné rovině, kde učni získávají znalost nových technologií, pracovních postupů nebo standardů kvality používaných v jiné zemi, ale také v rovině osobnostní. Samostatnost, adaptabilita a schopnost komunikovat v cizím jazyce patří mezi dovednosti, které si účastníci těchto stáží nejčastěji odnášejí a které následně velmi cení i čeští zaměstnavatelé. V roce 2026 navíc Erasmus+ klade zvýšený důraz na uznávání výsledků těchto zahraničních praxí formou dokumentu Europass Mobility, který slouží jako doklad o získaných kompetencích a usnadňuje jejich uplatnění na trhu práce i při dalším studiu.

Zapojení do těchto stáží mohou zprostředkovat střední odborné školy, učiliště, ale i neziskové organizace a hospodářské komory, které s programem Erasmus+ dlouhodobě spolupracují a pomáhají mladým lidem najít vhodnou zahraniční praxi odpovídající jejich oboru a zájmům.

Podpora sportovních projektů a organizací

Program Erasmus+, financovaný Evropskou unií, představuje v roce 2026 jeden z nejvýznamnějších nástrojů pro rozvoj sportovních aktivit napříč evropským kontinentem. Zatímco veřejnost si tento program často spojuje především s výměnnými pobyty studentů, jeho sportovní pilíř má stejně důležitou roli a přináší podporu tam, kde by jinak chyběly finanční i organizační kapacity. Podpora sportovních projektů a organizací se v rámci Erasmus+ zaměřuje na neziskový a amatérský sport, tedy na oblast, která často funguje na dobrovolnické bázi a jen s omezenými prostředky.

Program umožňuje sportovním klubům, spolkům, neziskovým organizacím i veřejným institucím žádat o financování projektů, které řeší konkrétní problémy současného sportovního prostředí. Mezi hlavní témata patří boj proti dopingu, násilí a rasismu ve sportu, podpora dobrého vládnutí a integrity sportovních organizací, ale také otázky spojené s duálními kariérami sportovců, tedy skloubením sportovní přípravy se vzděláváním nebo zaměstnáním. Velký důraz se klade i na sociální začlenění prostřednictvím sportu, ať jde o osoby se zdravotním postižením, menšiny nebo znevýhodněné skupiny obyvatel, pro které může sport představovat cestu k lepšímu zapojení do společnosti.

Konkrétně program rozlišuje mezi menšími takzvanými partnerstvími pro spolupráci a rozsáhlejšími neziskovými evropskými sportovními akcemi, které mají za cíl zvýšit viditelnost sportu a propojit organizace z různých členských států. Menší projekty jsou přístupnější i menším klubům a spolkům, které nemají zkušenosti s administrativně náročnějšími mezinárodními grantovými schématy, zatímco větší akce vyžadují širší partnerství a náročnější organizační zázemí, ale zároveň přinášejí větší viditelnost a dopad na úrovni celé Evropy.

Podpora se netýká pouze finančních prostředků, ale také budování kapacit organizací, které se sportu věnují. Erasmus+ umožňuje sdílení osvědčených postupů mezi zeměmi, vzdělávání trenérů, dobrovolníků a sportovních manažerů, a to prostřednictvím seminářů, workshopů i dlouhodobějších forem spolupráce. Díky tomu se menší organizace mohou učit od těch, které již mají zkušenosti s řízením mezinárodních projektů, což zvyšuje profesionalitu celého sektoru.

Nezanedbatelnou roli hraje i snaha propojit sport s hodnotami, na kterých Evropská unie staví, tedy s rovností, inkluzí a udržitelností. Projekty podporované v roce 2026 tak často kombinují sportovní aktivity s environmentálními tématy nebo s podporou zdravého životního stylu u mladých lidí. Program se snaží reagovat i na aktuální společenské výzvy, včetně digitalizace sportovního prostředí a potřeby chránit sportovce před psychickým i fyzickým vyčerpáním.

Pro české sportovní organizace, kluby a spolky tak Erasmus+ nabízí reálnou možnost získat finanční podporu, navázat mezinárodní spolupráci a posílit svou pozici v evropském prostoru, což je zvláště významné v době, kdy amatérský sport často bojuje s omezenými zdroji a potřebuje nové impulsy pro svůj další rozvoj.

Kdo se může do programu zapojit

Program Erasmus+ je koncipován velmi široce a jeho hlavní devízou je právě to, že se do něj může zapojit prakticky kdokoliv, kdo má zájem o vzdělávání, osobní rozvoj nebo mezinárodní spolupráci. Nejde tedy zdaleka jen o studenty vysokých škol, jak si mnozí lidé stále mylně myslí. Cílovou skupinou jsou žáci základních a středních škol, studenti vyšších odborných a vysokých škol, učitelé, lektoři, školitelé, pracovníci s mládeží, dobrovolníci, sportovní trenéři i zaměstnanci firem a organizací, kteří se chtějí dále vzdělávat nebo sdílet své zkušenosti se zahraničními partnery.

Do programu se mohou přihlásit i lidé, kteří již ukončili formální vzdělávání a nacházejí se na trhu práce, ať už jako zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné, nebo dokonce jako nezaměstnaní, kteří hledají cestu ke zvýšení své kvalifikace. Erasmus+ tak není určen pouze mladým lidem, i když právě mládež do třiceti let tvoří významnou část účastníků, zejména v rámci aktivit zaměřených na neformální vzdělávání, mládežnické výměny a dobrovolnictví.

Kromě jednotlivců je program otevřený také institucím a organizacím. Zapojit se mohou mateřské, základní a střední školy, vysoké školy a univerzity, jazykové školy, střediska odborného vzdělávání, neziskové organizace, sportovní kluby, obecní a krajské úřady, ale i soukromé firmy, které mají zájem o mezinárodní spolupráci nebo o vysílání svých zaměstnanců na stáže do zahraničí. Právě organizace jsou obvykle těmi, kdo podávají žádosti o grant, zatímco jednotliví účastníci se do projektů zapojují prostřednictvím těchto institucí.

Zvláštní pozornost si zaslouží i skupina lidí s omezenými příležitostmi, tedy osoby se zdravotním postižením, se sociálním znevýhodněním nebo žijící v odlehlých oblastech s omezeným přístupem ke vzdělávání. Erasmus+ na tuto skutečnost pamatuje a nabízí jim dodatečnou finanční i organizační podporu, aby se i oni mohli aktivit účastnit za rovných podmínek. To se týká například úhrady nákladů na asistenci, speciální dopravu nebo úpravu programu podle individuálních potřeb účastníka.

Program je otevřený nejen zemím Evropské unie, ale i některým dalším státům, které jsou do něj přidruženy na základě mezinárodních dohod, což dále rozšiřuje okruh potenciálních účastníků a partnerských organizací. V praxi to znamená, že český student, učitel nebo sportovní trenér může v rámci Erasmu+ spolupracovat s partnery nejen v rámci Evropy, ale v některých případech i mimo ni, pokud projekt splňuje stanovená pravidla a cíle programu.

Klíčovým předpokladem pro zapojení je tedy spíše motivace a ochota k mezinárodní spolupráci než konkrétní věk, vzdělání nebo profesní zařazení. Erasmus+ je otevřený všem, kteří chtějí získávat nové zkušenosti, rozvíjet své dovednosti a navazovat kontakty za hranicemi vlastní země, ať už jde o jednotlivce, malou neziskovou organizaci, nebo velkou vzdělávací instituci s dlouholetou tradicí mezinárodní spolupráce.

Erasmus+ otevírá dveře, které si člověk sám nikdy netroufne otevřít, a učí nás, že vzdělání bez hranic je tou nejcennější investicí do budoucnosti Evropy.

Radovan Kopecký

Jak podat žádost o grant

Podání žádosti o grant v rámci programu Erasmus+ v roce 2026 vyžaduje především pečlivou přípravu a znalost aktuálních pravidel, která se každým rokem mírně obměňují podle priorit Evropské komise. Prvním krokem je vždy registrace organizace nebo jednotlivce do systému Evropské komise pro účastníky, konkrétně do portálu Funding & Tenders, kde žadatel získá jedinečné identifikační číslo organizace, tzv. OID. Bez tohoto čísla není možné podat žádnou žádost, a proto se doporučuje s registrací začít s dostatečným předstihem, ideálně několik týdnů před uzávěrkou, protože ověření dokumentů může trvat déle, než se čeká.

Dále je nutné důkladně prostudovat aktuální Programový průvodce Erasmus+, který obsahuje veškeré informace o jednotlivých akcích, oblastech podpory a finančních pravidlech. Tento dokument se pravidelně aktualizuje a je klíčové pracovat s verzí platnou pro daný rok, tedy pro rok 2026, protože podmínky se mohou lišit od předchozích ročníků. Žadatel by měl také zvážit, zda plánovaný projekt spadá do oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže nebo sportu, jelikož každá z těchto oblastí má svá specifická kritéria a formuláře.

Samotná žádost se podává elektronicky prostřednictvím platformy Erasmus+ Application Forms, kde je nutné vyplnit podrobný popis projektu, jeho cíle, cílovou skupinu, časový harmonogram a rozpočet. Velký důraz se klade na evropskou přidanou hodnotu projektu a jeho udržitelnost i po skončení financování. Žadatelé by měli jasně popsat, jak plánují šířit výsledky projektu a jak přispějí k dlouhodobým cílům programu, jako je posílení evropské identity, inkluze nebo digitální a zelené transformace.

Nezbytnou součástí přípravy je také vytvoření partnerství s jinými organizacemi, pokud daná akce partnerství vyžaduje. U mezinárodních projektů je obvykle nutné mít partnery z alespoň dvou různých zemí zapojených do programu. Komunikace s potenciálními partnery by měla začít s velkým předstihem, protože sestavení kvalitního konsorcia bývá časově náročné.

Po podání žádosti následuje hodnocení ze strany národních agentur nebo přímo Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu, podle toho, o jaký typ akce se jedná. Hodnotí se kvalita návrhu, relevance k prioritám programu, kvalita řízení projektu i jeho dopad. Je vhodné věnovat pozornost i formálním náležitostem, jako jsou termíny odeslání, kompletnost přiložených dokumentů a správné vyplnění rozpočtové tabulky, protože i drobné chyby mohou vést k vyřazení žádosti.

Doporučuje se také kontaktovat národní agenturu Erasmus+ v České republice, která poskytuje konzultace, školení a užitečné materiály pro žadatele. Tato podpora může výrazně zvýšit šance na úspěch a pomoci vyhnout se běžným chybám při zpracování žádosti.

Výše finanční podpory a rozpočet programu

Finanční podpora v rámci programu Erasmus+ se odvíjí od typu projektu, země, kde se aktivita realizuje, délky trvání pobytu a také kategorie účastníka, ať už se jedná o studenta, učitele, pracovníka s mládeží nebo celou organizaci. Evropská unie vyčlenila na programové období 2021 až 2027 celkový rozpočet ve výši přibližně 26,2 miliardy eur, což z něj činí jeden z nejštědřeji financovaných programů v historii evropské spolupráce ve vzdělávání. Pro rok 2026 se počítá s další částí tohoto rozpočtu, která je rozdělena mezi jednotlivé sektory, jako je školní vzdělávání, odborné vzdělávání a příprava, vysokoškolské vzdělávání, vzdělávání dospělých, mládež a sport.

Výše konkrétní finanční podpory se liší podle toho, do jaké země účastník vyjíždí a jak dlouho se tam zdrží. Země jsou pro tyto účely rozděleny do skupin podle životních nákladů, přičemž státy jako Norsko, Dánsko, Irsko nebo Lucembursko spadají do skupiny s vyššími životními náklady, zatímco třeba Bulharsko, Rumunsko nebo Severní Makedonie patří do skupiny s nižšími náklady. Student vyjíždějící na studijní pobyt tak může měsíčně obdržet částku pohybující se zhruba od 150 do 600 eur, přičemž konkrétní výše se odvíjí od pravidel dané národní agentury a rozhodnutí vysílající instituce. U odborných stážích bývá příspěvek často o něco vyšší, protože se zohledňuje i praktická stránka pobytu a náklady spojené s pracovním prostředím.

Kromě samotného grantu na pobyt mohou účastníci žádat i o příspěvek na cestovní náklady, který se vypočítává podle vzdálenosti mezi místem odjezdu a místem pobytu. Tato podpora je koncipována tak, aby zohledňovala i ekologičtější způsoby dopravy, a proto ti, kdo cestují vlakem nebo autobusem, mohou získat vyšší příspěvek i delší dobu na cestu, což má motivovat k udržitelnějšímu chování. Studenti a účastníci se specifickými potřebami, ať zdravotními nebo socioekonomickými, mohou navíc žádat o dodatečnou finanční podporu, která má pokrýt zvýšené náklady spojené s jejich účastí na mobilitě.

Organizace, které se zapojují do projektů spolupráce, jako jsou partnerství pro spolupráci nebo malá partnerství, získávají grant na základě podrobného rozpočtu, který předkládají již v žádosti. Výše podpory se zde odvíjí od rozsahu aktivit, počtu zapojených institucí i plánovaných výstupů projektu. Rozpočet bývá rozdělen na jednotkové náklady, tedy pevně stanovené sazby na určité aktivity, a na skutečné náklady, které je nutné doložit fakturami.

Je důležité zdůraznit, že finanční podpora Erasmus+ nemá plně hradit veškeré náklady účastníka, ale slouží jako příspěvek, který má snížit finanční bariéry a umožnit zapojení i těm, kteří by si zahraniční zkušenost jinak nemohli dovolit. Přesné částky a aktuální sazby pro rok 2026 zveřejňuje každoročně Evropská komise a národní agentury, mezi něž patří v České republice Dům zahraniční spolupráce, kde zájemci najdou i podrobné tabulky s aktuálními grantovými sazbami pro jednotlivé typy mobilit a země.

Výhody pro osobní a profesní rozvoj

Program Erasmus+, financovaný Evropskou unií, přináší svým účastníkům celou řadu výhod, které přesahují pouhé získání zahraniční zkušenosti. Kdo se do některé z mobilit zapojí, ať už jako student, čerstvý absolvent, učitel nebo dobrovolník, obvykle zjistí, že se mu tato zkušenost promítne do života mnohem šířeji, než původně čekal. Osobní růst patří k tomu, co účastníci zmiňují nejčastěji. Odchod do cizí země, kde člověk nezná jazyk na sto procent, nemá zavedené sociální vazby a musí si poradit s běžnými životními situacemi sám, přirozeně posiluje samostatnost a schopnost improvizovat. Mnozí studenti popisují, že se po návratu cítí sebejistější a lépe zvládají stres, protože si prošli obdobím, kdy museli řešit neznámé situace bez pomoci rodiny a dlouholetých přátel.

Z profesního hlediska je přínos podobně významný. Zaměstnavatelé si stále více cení kandidátů, kteří mají zkušenost se studiem nebo prací v zahraničí, protože to signalizuje flexibilitu, ochotu učit se novým věcem a schopnost fungovat v multikulturním prostředí. Účast na Erasmu+ tak často funguje jako výrazná konkurenční výhoda na trhu práce, a to nejen v Evropě. Absolventi mobilit se navíc často lépe orientují v mezinárodním prostředí, což je dnes v mnoha oborech téměř nezbytností. Jazykové dovednosti se rozvíjejí přirozenou cestou, protože účastníci jsou nuceni komunikovat v cizím jazyce každý den, ať už na univerzitě, v práci nebo při běžných nákupech. Tato praktická jazyková zkušenost bývá mnohem účinnější než klasická výuka ve škole, protože kombinuje teorii s okamžitým využitím v reálných situacích.

Neméně důležitý je i rozvoj mezikulturních kompetencí. Účastníci se učí vnímat odlišné kulturní zvyklosti, hodnoty a způsoby myšlení, což jim pomáhá stát se otevřenějšími a tolerantnějšími. Tato zkušenost často vede k trvalému zájmu o mezinárodní dění a k budování sítě kontaktů, které přetrvávají dlouho po skončení programu. Řada bývalých účastníků udržuje přátelství se spolužáky nebo kolegy z jiných zemí celé roky, a někteří dokonce nacházejí pracovní příležitosti právě díky těmto vazbám.

Program Erasmus+ rovněž podporuje rozvoj měkkých dovedností, jako je schopnost týmové spolupráce, řešení konfliktů nebo time management. Tyto dovednosti jsou cenné bez ohledu na obor, ve kterém člověk později pracuje. V neposlední řadě přispívá Erasmus+ i k osobnímu sebepoznání, protože pobyt mimo domácí prostředí často vede k přehodnocení vlastních priorit, zájmů a životních cílů. Mnoho účastníků se po návratu rozhodne pro jinou profesní dráhu, než původně plánovali, právě díky inspiraci získané během mobility. Celkově tak Erasmus+ nabízí komplexní balíček zkušeností, které formují jak osobnost, tak profesní budoucnost účastníků, a proto zůstává jedním z nejvýznamnějších evropských programů podporujících mladé lidi i pedagogy napříč celým kontinentem.

Inkluze a podpora znevýhodněných účastníků

Program Erasmus+ v roce 2026 pokračuje ve svém dlouhodobém úsilí o to, aby se vzdělávací a mobilitní příležitosti dostaly skutečně ke všem, nejen k těm, kteří na to mají nejlepší výchozí podmínky. Evropská unie totiž dlouhodobě zdůrazňuje, že inkluze není doplňkovou aktivitou, ale základním principem, na kterém celý program stojí. V praxi to znamená, že organizace zapojené do projektů musí od samého začátku přemýšlet nad tím, jak odstranit bariéry, které by mohly bránit účasti lidí s omezenými příležitostmi.

Mezi znevýhodněné účastníky patří celá řada skupin – lidé se zdravotním postižením, osoby z ekonomicky slabšího prostředí, mladí lidé z odlehlých venkovských oblastí, národnostní menšiny, uprchlíci nebo lidé, kteří čelí kulturním či jazykovým překážkám. Program počítá i s těmi, kdo mají zdravotní potíže, ať už fyzické nebo psychické, a s jednotlivci, kteří se z různých důvodů ocitli mimo hlavní vzdělávací proud. Cílem je, aby žádná z těchto skupin nebyla automaticky vyloučena z možnosti vycestovat, studovat v zahraničí nebo se zapojit do mezinárodní spolupráce.

Konkrétně Erasmus+ nabízí několik nástrojů, jak inkluzi podpořit. Jedním z nich jsou takzvané inkluzivní granty, tedy dodatečné finanční prostředky, které mohou organizace čerpat na pokrytí zvýšených nákladů spojených s účastí znevýhodněných osob. Může jít například o náklady na osobní asistenci, tlumočení do znakového jazyka, úpravu ubytování pro osoby na vozíku nebo zajištění speciálních výukových materiálů. Díky tomu se snižuje finanční zátěž, která by jinak mohla účast v projektu zcela znemožnit.

Důležitou roli hrají také takzvané inkluzivní strategie na národní úrovni, které si jednotlivé členské státy a jejich národní agentury vytvářejí samy, s ohledem na specifické potřeby svého regionu. V České republice se tak organizace mohou obrátit na Dům zahraniční spolupráce, který poskytuje metodickou podporu a poradenství, jak inkluzivní přístup do projektů zapracovat. Program zároveň klade důraz na přípravu mentorů a školitelů, kteří jsou vyškoleni tak, aby dokázali rozpoznat individuální potřeby účastníků a přizpůsobit jim průběh mobility.

Nezanedbatelnou součástí inkluzivní politiky je také flexibilita v organizaci mobilit – umožňují se kratší pobyty, virtuální nebo hybridní formy spolupráce, které kombinují osobní účast s online aktivitami, což je výhodné zejména pro účastníky, kteří se z rodinných, zdravotních nebo finančních důvodů nemohou zúčastnit dlouhodobého pobytu v zahraničí. V roce 2026 se navíc klade zvýšený důraz na sběr zpětné vazby přímo od znevýhodněných účastníků, aby bylo možné projekty a metodiky dále zlepšovat na základě reálné zkušenosti, nikoli pouze teoretických předpokladů. Tento přístup potvrzuje, že Erasmus+ chápe rozmanitost jako hodnotu, nikoli jako komplikaci, a snaží se, aby evropský vzdělávací prostor byl otevřený opravdu pro každého, bez ohledu na jeho výchozí podmínky či omezení.

Budoucí priority programu do roku 2027

Program Erasmus+ vstupuje do závěrečné fáze aktuálního programového období a v letech 2026 a 2027 se jeho priority soustředí na několik klíčových oblastí, které odrážejí měnící se potřeby evropské společnosti. Digitální transformace vzdělávání zůstává jednou z hlavních os, kolem níž se odvíjí podpora projektů zaměřených na rozvoj digitálních kompetencí studentů, učitelů i pracovníků s mládeží. Evropská komise klade důraz na to, aby vzdělávací instituce dokázaly efektivně využívat nové technologie, včetně nástrojů umělé inteligence, aniž by přitom rezignovaly na kritické myšlení a mediální gramotnost účastníků.

Druhým výrazným pilířem je zelená transformace a environmentální udržitelnost. Program i nadále podporuje mobility a partnerství, které se věnují tématům klimatické změny, oběhového hospodářství a odpovědného chování vůči přírodním zdrojům. Organizace žádající o granty jsou motivovány k tomu, aby do svých aktivit zapracovávaly ekologické principy, ať už jde o omezení cestování s vysokou uhlíkovou stopou, nebo o zapojení tématu udržitelnosti přímo do vzdělávacího obsahu.

Neméně důležitou prioritou zůstává inkluze a rovné příležitosti. Erasmus+ se dlouhodobě snaží oslovit osoby s omezenými příležitostmi, ať už kvůli sociálnímu znevýhodnění, zdravotnímu postižení, geografické izolaci nebo ekonomickým bariérám. Do roku 2027 by se měla podpora těchto skupin ještě prohloubit, a to formou vyšších grantů, individuálního přístupu k účastníkům se specifickými potřebami a rozvoje mentorských programů, které usnadňují vstup do mezinárodních mobilit i lidem, kteří by se jich jinak neúčastnili.

Program se dále zaměřuje na posílení občanské participace mladých lidí a jejich zapojení do demokratického života. V rámci mládežnických aktivit se klade důraz na rozvoj kritického myšlení, schopnost rozpoznávat dezinformace a aktivní účast na veřejném dění, ať už na lokální, národní nebo evropské úrovni. Tato linie úzce souvisí i s podporou evropské identity a vzájemného porozumění mezi členskými státy, což je dlouhodobým posláním celého programu.

V oblasti odborného vzdělávání a přípravy se očekává pokračující důraz na propojení škol s trhem práce, rozvoj duálního vzdělávání a podporu mobilit učňů a stážistů v zahraničních firmách. Cílem je, aby absolventi odborných škol byli lépe připraveni na požadavky měnícího se pracovního trhu a aby se zvýšila jejich konkurenceschopnost v rámci celé Evropské unie.

Sportovní část programu bude i nadále podporovat neziskové sportovní organizace, boj proti dopingu, násilí a diskriminaci ve sportu a rozvoj sportovních aktivit na místní úrovni. S blížícím se koncem programového období se navíc očekává intenzivnější diskuse o podobě nástupnického programu po roce 2027, přičemž zkušenosti a výsledky z aktuální fáze budou klíčovým podkladem pro nastavení budoucích priorit a rozpočtu.